Mnoho mužů je alergických na ženské žvanění. Ne snad, že by muži nebyli taky upovídaní, ale určitě nepotřebují konzultovat každou nicotnost. Určitě se všichni shodneme v tom, že neuvěřitelné množství zla dokáže napáchat pomluva. Pomlouvají samozřejmě obě pohlaví, ale to ženské je v tomto ohledu mnohem aktivnější. Zatímco muži rozdávají rány, dámy umí bojovat slovy a není to rozhodně ohleduplný boj.
Když se ženy začnou shlukovat do hloučků, i ta nejchytřejší najednou působí jako učiněná slepice. Žvanící ženy v hloučcích jsou naprosto asexuální, a pokud by se snad některá dáma chtěla zbavit nechtěného ctitele, zde má tip na to, jak se mu dokonale znechutit a tím se ho zbavit.
Na druhou stranu, to ženské žvanění má ovšem také svůj význam. Bylo dokázáno, že ženy trpí mnohem méně stresem a depresemi než muži. Také mají mnohem méně sklonů k sebevraždám. Je to do velmi podstatné míry ovlivněno tím, že dámy zkrátka dokážou své emoce dokonale ventilovat. To, co se mužům jeví jako slepičárna, vlastně představuje velmi účinnou psychohygienu. Mnoho žen dokáže překonat třeba problémy s manželem nebo dětmi jen díky tomu, že upouští průběžně páru. Takže v tomto ohledu má povídání si s ostatními kamarádkami nepochybně svůj velký význam. Svým způsobem by tento způsob vyrovnávání se s problémy, mohou pánové dámám závidět. Možná by si z toho dokonce mohli vzít ponaučení a snažit se trochu více otevřít.
Samozřejmě to, co je neakceptovatelné je ženská záliba v pomluvách a přespříliš velký zájem o to, co se děje kolem nich. Ne nadarmo je v desateru také příkaz „nevydáš křivého svědectví“, které je přesně na toto téma. Člověk nemusí zrovna lhát a může vypovídat velmi křivě. Možná by nebylo na škodu to někdy ženám prostě připomenout. I muži by měli umět ženám říkat, co se jim nelíbí. Měli by se to naučit. Mají možná nejvyšší čas.